Od doby, kdy jsme si koupili letenky do Norska (na konci ledna 2020) uplynulo mnoho měsíců a mnohé se událo. Doslova většinu času jsme nevěděli, zda někam vyrazíme z důvodu uzavíraných hranic mezi jednotlivými státy a hlavně nepříjemné povinosti domácí karantény, kterou jsme v Norsku neměli jak splnit.
Celý červen jsem sledoval prakticky 2 webové stránky, VisitNorway.com, resp. jejich stránku věnovanou cestování do Norska v době pandemické krize a později i stránku Norského Institutu veřejného zdraví, Phi.no, kde slíbili Norové aktualizovat mapu zemí, které postupně budou akceptovat na hranicích a nebudou po nich žádat karanténu.
Od 15.6. to znamenalo, že se do Norska dostanou jen skandinávské země vyjma Švédska, ale vzhledem k informacím, že od 15.7. by do země mohly bez karantény i země Evropské Unie, resp. Schengenského prostoru, začali jsme se pomalu těšit na výlet. (Popravdě, třeba v dubnu a květnu někteří z naší party odhodlaně vykřikovali, že je vše ztraceno a že je potřeba vymyslet náhradní plán.)
Náš původní plán zahrnoval odlet v neděli 19.7. ráno a návrat v pondělí 27.7. odpoledne, což nám mělo stačit na procházku přes celý NP Jotunheimen. Bohužel když vám nic nepřeje, zkazí se to úplně všude a ještě v době, kdy jsme nevěděli jestli se někam dostaneme nebo ne, nám Norwegian, přes který jsme měli letenky změnil den i časy odletů. Prakticky nám celý výlet zkrátili o něco víc než den a půl a v tu chvíli jsme museli začít jednat. (Zrušit let jsme nechtěli – dostali bychom jen poukázku na jiný let, pokud zrušení, tak ze strany aerolinek, ať máme možnost na vrácení peněz) Rozhodli jsme se teda přizpůsobit dovolenou možnostem Norwegianu a odlet z Prahy jsme naplánovali už na 16.7. s návratem v neděli 26.7. To už vypadalo na pořádnou nálož hor a čas vylézt i na nějaký vrchol.
NP Jotunheimen, přezdívaný Domov Obrů, je jedním z největších národních parků v Norsku a samotní obři nejsou žádné mýtické stvoření, ale více jak 250 vrcholů s nadmořskou výškou přes 2000 m.n.m. Nejvyšší horou je dnes již bezpochyby Galdhøpiggen se svou výškou 2469 m.n.m. V minulosti soupeřil s Glittertindenem, který ale svou výšku nabíral lehce podvodným způsobem a to ledovcem na svém vrcholu, který má v dnešní době něco přes 12 m (bývalo kolem 18 m) a tím atakoval hranici 2470 m.n.m. a dnes zůstává druhou nejvyšší horou s výškou 2464 m.n.m. (ani s poklesem ledovců nebude mít méně než 2452 m.n.m.)
Tyto a ostatní hory, náhorní plošiny a ledovce a ledovcová jezera, říčky a řeky tvoří zhruba 1200 m2 území ve kterém žijí sobi, losi, rysi a rosomáci a v říčkách mnohdy pstruzi. Zpátky od učebnicových výkladů k samotnému příběhu.
Blížila se středa 15.7. a stále nikde nebyly dostupné žádné informace ohledně cestování do Norska, takže už jsem začal nervóznět a začal si dopisovat s lidmi stojícími za VisitNorway.com. Měli potřebu mě upozorňovat, že od března si prochází těžkým obdobím, ale dostal jsem z nich jednu důležitou informaci – 10.7. má Institut veřejného zdraví vydat konečně aktualizovanou mapu Evropy se ‚semaforem‘ zemí, které mohou do Norska bez karantény a které bohužel ne. Vzhledem ke stále zhoršující se situaci v Moravskoslezském kraji jsem začínal mít obavy, že by to přece jen nemuselo klapnout.
Nakonec vše dopadlo dobře a Česko bylo označeno zeleně – takže nebylo potřeba na 10 dní do karantény. To byla dobrá zpráva. Co bylo horší, že kvůli panující nejistotě jsme neměli koupený žádný vlak, který nás měl dopravit z letiště do výchozího bodu, vesničky Lom. Po potvrzení, že chceme pořád jet všichni jsme začali zjišťovat, co vše se s nařízeními změnilo a chtěli jsme si pojistit cestu do Lomu. Co se nestalo – vlak, který je výrazně levnější než autobusy byl vyprodaný. Tak to budeme muset vymyslet něco jiného. Obhlíželi jsme autobusy, ale nějak to pořád nevycházelo. To, že cena byla více než 2x dražší jsme už ani neřešili. Musíme se dostat 350km od letiště o Lomu.
Než jsme udělali samotný nákup, zkusili jsme nedělního chatbota. Z chatbota se vyklubala slečna, která nám navrhla přímo autobusy, které si máme koupit (teda spíše potvrdila náš výběr, což se taky cení) a na nás už bylo jen vše zaplatit. Nám se konkrétně osvědčil noční autobus přímo z letiště až do Lomu (za 625 NOK/osoba), kde jsme měli být kolem 4 ráno a další hodinový spoj (za 65 NOK/osoba) do výchozího kempu měl jet až v 8, ale to už je přiměřená oběť.
Koupili jsme rovnou i zpáteční (uvedené ceny jsou samozřejmě za jeden směr) a zbývalo už jen necelý týden vydržet do odletu. Pro všechny to byla premiéra s Norwegianem, pro některé, kteří v Norsku už byli, tak premiéra nočního autobusu a znovu pro všechny premiéra v Národním parku Jotunheimen. Máme se na co těšit, bude toho spoustu.
V příštím díle již vyrazíme vstříc novým zítřkům a hlavně zážitkům. Zůstaňte s námi 🙂